x_new blog

6. července 2008 v 14:01 | x_Ellia_x |  Moje Kecy
přetěhovala jsem se na new blog

Ewlin

 

kua už s tím netem

28. června 2008 v 18:55 | x_Ellia_x |  Moje Kecy
Hele holky chci se vrátit a normálně psát na blog,ale je tu menší problém. Když už sem se rozhodla,že se vrátím tak se mi podělal net. Prej sem přešvihla limit bo co tak doufám,že s nástupem nového měsíce se to zpraví. Prostě mi jde jen ICQ ,který pořád vypadává nebo čekám snad hodinu než se mi něco načte _ _" . Držte mi palce ať se to spraví, ju? xD páá mám vás ráda

Sorry

20. června 2008 v 11:35 | x_Ellia_x |  Moje Kecy
Sry holký, ale stala se jedna věc díky který jsem na dně...tak jsem se na to nějak vykašlala Nepojmenovan17.gif image by Tynuska . Omlouvám se vám,ale ted´ už se vracím Nepojmenovan15.gif image by Tynuska . Prostě musím shubnout Nepojmenovan23.gif image by Tynuska!!!! a vás v tom samotný taky nenechám Nepojmenovan24.gif image by Tynuska TháQ to tu možná trochu překopu a dám se znova do jídelníčků a táááQ Nepojmenovan20.gif image by Tynuska
 


vzdát to?

13. června 2008 v 18:13 | x_Ellia_x |  Moje Kecy
Je to zvláštní,ale každý pátek mě chytá záchvat žravosti.. celý týden sem se snažila kontrolovat váhu a pořád ji mám stejnou. Ani nepřibírám ani nehubnu. Zase se bojím víkendu. Má pevná vůle vžy povolí jakmile si nepíšu jídelníčky. Někdy přemýšlím jestli to má cenu, jestli to zvládnu nebo proč to vlastně dělám? jsou to jen chvilkovvé stavy, jelikož když se podívám někde na nějaké thinspo , hned si vzpomenu proč to všechno. Chci být lepším člověkem. A proto to musím přestat jíst. Je to jediná možnost. Nechci být slaboch. Podléhání jídlu je slabost.

10.6

10. června 2008 v 20:23 | x_Ellia_x |  Jídelníček a Deníček
snídaně: nic
svačina: nic
oběd: trocha fazole /máti byla doma, tak sem před ní musela/
svačina: 1/2 rajče, malá kedlubna, suchar
večeře: nic
sweets: nic
pití: 1l ice tea, 3l vody
pohyb: švihadlo, dřepy, TV /skákání do výšky...eče mě z toho bolí zadek xD /
wšechno co jsem snědla jsem dneska vyzvracela..nelituju toho. Jíst sem to musela potože mamka byla doma a měla kecy --" ..tkže proto sem i tolik pila, čím víc vody,tím to jde líp. Pocit hladu asi nemám kvůli té vodě....
Dneska jsem zjistila,že je na tom podobně jedna spolužačka z vedlejší třídy. Trochu sme se o tom bavily. Možná sem byla i ráda,že sem si o tom měla s kým prohodit pár slov....

Zelenina

10. června 2008 v 16:47 | x_Ellia_x |  Kalorické Tabulky
Zelenina, luštěniny, houby
Potravina - 100 gEnergieBílk.TukySach.GICholest.Vláknina
(kJ)(g)(g)(g)(mg)(g)
Zelenina - 100 g
Artyčoky1702,40,12,6010,8
Brambory rané3001,70,216,601,3
Brambory zimní3301,80,318,201,6
Brokolice, kedlubna1404,40,92,902,8
Brukev1302,10,25,802,2
Celer-bulva2101,70,39,903,7
Celer-řapíkatý1401,30,23,702,4
Cibule2001,70,39,601,4
Cibule-raná14020,25,801,3
Cuketa801,60,42,100,9
Čekanka salátová901,50,1401,4
Černý kořen2601,40,413,305,3
Červená řepa2001,80,110,602,3
Česnek4506,60,226,900,9
Fazolky1602,30,37,103
Fenykl1102,40,36,103,3
Hrášek3206,50,513,305,2
Chřest902,20,23,501,8
Kapusta hlávková1803,10,56,703,1
Kapusta kadeřavá1404,30,92,103,3
Kapusta růžičková2105,20,67,601,6
Kopr1602,40,27,801,6
Křen4403,90,522,406,2
Kukuřice cukrová4403,52,218,800,5
Květák1202,40,34,401,8
Lilek1601,30,38,202,3
Mangold listy602,10,32,802
Meloun červený1100,60,2500,3
Meloun žlutý1200,50,16,500,9
Mrkev1901,40,39,703
Okurka nakládačka5010,21,801
Okurka salátová700,70,22,600,9
Paprika červená1201,20,55,201,6
Paprika zelená700,80,32,601,9
Patizony2102,30,310,20x
Pažitka2103,30,78,102
Pekingské zelí501,10,3101,6
Petržel kořen2602,90,612,201,8
Petržel nať2403,71905
Polníček701,80,41,401,5
Pór1902,50,38,601,5
Rajčata1001,10,34,601,5
Reveň801,30,13,601,4
Ředkev901,50,1501,1
Ředkvičky801,10,13,701
Řeřicha zahradní601,60,60,403,3
Salát hlávkový801,50,32,700,9
Salát ledový500,70,31,901,2
Salát římský7010,61,701,2
Sójové výhonky2105,514,702,6
Špenát1403,40,64,102,1
Topinambury3301,90,21703,5
Tykev velkoplodá1700,80,1902,3
Výhonky vojtěšky (alfalfa)10040,70,401,6
Zelí bílé hlávkové1201,50,24,502,7
Zelí červené hlávkové1301,60,36,103,1
Luštěniny - 100 g

Part 5- Vím jak chutná vzduch

9. června 2008 v 23:31 | x_Ellia_x
Ne, ne," vykoktala jsem a v duchu si říkala: "To si piš, že jo." Nesměla stát mému plánu v cestě, a tak jsem ji urychleně přesvědčila, že hledám zdravější životní styl a že jenom a prá­vě ona mi s tím může pomoct. Kristianna, která byla vždycky ochotná pomáhat všem, mě podpořila a slíbila mi, že spolu se určitě naučíme žít zdravě a bez přemíry tuků.
Neměla nejmenší příležitost odhalit, že můj tajný plán je shodit dalších pár kilo. Jednoho večera to však málem skonči­lo špatně. Cestou z baru jsme se neudržely, zašly do KFC a na­koupily tam, co se dalo. Smály jsme se tomu prohřešku celou cestu domů a už se nám sbíhaly sliny. Vrhly jsme se na jídlo a moje hladové tělo si vychutnávalo každé sousto. Jenže když jsme to celé snědly, měla jsem tak špatné svědomí, že jsem to nemohla vydržet. Stáhl se mi žaludek, běžela jsem do koupel­ny a strčila si prst do krku. Bohužel jsem se přitom rozkašlala a Kristianna se hned přiběhla podívat, co se děje. A já tam stá­la s vystrčeným zadkem a s prstem v puse. Samou hanbou jsem se ani neodvažovala na ni podívat, tak trapně mi bylo.
"Udělalo se mi hrozně zle, Kristianno," brečela jsem, když mě objala.
"Marie, proboha, snad jsi než vracela schválně?" Viděla jsem, že má strach, a rozbrečela jsem se ještě víc.
"Ne, to víš, že ne," pobrekávala jsem, "akorát už prosté ne­snesu nic tučného." Bylo na ní vidět, že jsem ji zas tak úplně nepřesvědčila, ale když jsem se vybrečela, dala jsem se do vy­právění veselé historky z práce a za chvíli už jsem cítila, že mi věří. Byla jsem přece úplně v pohodě, jenom se mi udělalo špatně.
Když jsme konečně šly spát, potichu jsem brečela. Předtím jsem si nikdy prst do krku nestrkala. Co se to se mnou děje? Měla jsem strach, ale zároveň jsem cítila i určitou úlevu, že jsem konečně našla způsob, jak se jídla zbavit. Teď budu zase moct večeřet s ostatními z agentury i s Reném a Kristiannou, a když toho sním moc, tak se prostě stačí vyzvracet. Konečně jsem zhubla a nic na světě mě nepřinutí zase přibrat.Ty dva týdny, co byl René pryč, utekly jako voda a já si celá šťastná zase balila tašku, abych se k němu mohla zpátky nastě­hovat. U něj doma bude mnohem jednodušší nejíst příliš moc. Je přece celé dny pryč, takže jediná doba, kdy budu muset něco sníst, je večer. Kristiannina kúra vzala brzo za své a já byla nucená jíst mnohem víc, než jsem sama chtěla, protože jsem se bála, aby nezjistila, že něco není v pořádku. Ani zvra­cet jsem se už u ní znovu neodvažovala, protože v jejím ma­lém bytě bylo všechno slyšet.
Takže jsem byla radostí bez sebe, že se zase stěhuju domů. René cítil, jak jsem šťastná, a přestal se už zmiňovat o tom, že toho moc nejím. "To víš, modelky moc nejedí," smála jsem se a to ho přesvědčilo. Jesper mi dál psal týden co týden a já si uvědomovala, že takhle by to být nemělo. Na jednu stranu jsem Jespera milovala, na druhou stranu jsem si ale byla jistá, že z toho nakonec stejně nic pořádného nebude. René věděl, že mám v Dánsku přítele, ale doufal, že to časem vyšumí. Nenutil mě dělat konečné rozhodnutí a já mu za to byla vděčná.
Moje modelingové album bylo čím dál tím víc tlustší, jak v něm přibývaly další a další fotky z různých časopisů a kata­logů. Byla jsem tehdy nejžádanější modelkou z celé agentury a byla jsem na to jaksepatří pyšná. Často jsem volala domů
matce a vyprávěla jí, jak dobře se mám. Taky na mě byla hrdá a to pro mě hodně znamenalo. Měla dost těžký život, a proto mi vždycky moc záleželo na tom, abych jí udělala radost.
Těšila jsem se jako malé děcko, až se dostanu domů na veli­konoční prázdniny, do máminy vřelé náruče. V nitru jsem dou­fala, že mi dokáže pomoct dostat se z toho, k čemu jsem měla vykročeno, přestože jsem někde hluboko ve svém nitru dobře věděla, že už je pozdě. Dělo se se mnou něco, co jsem nebyla schopná kontrolovat, a už vůbec ne zastavit. Hlas uvnitř v hla­vě se ozýval čím dál častěji a nabádal mě, abych nejedla. V té době jsem nedokázala popsat slovy, co se to ve mně odehrává. Žila jsem jinak než dřív. Pracovala jsem, trávila čas s Reném a Kristiannou, ale byla jsem duchem nepřítomná. Moje myš­lenky se od rána do večera točily jenom kolem dvou věcí: to­ho, co budu jíst, a především kolem toho, co jíst nebudu. Kaž­dý den měl své pevné schéma a já si ani jednou nedovolila se od něj odchýlit.

9.6

9. června 2008 v 22:28 | x_Ellia_x |  Jídelníček a Deníček
Snídaně: nic
Svačina: jogurt
Oběd: trocha bramborové kaše x(
Svačina: rajče
Večeře: nic
Sweets: kousek buchty x(
Pití: 2l vody,
Pohyb: švihadlo, posilování
Dneska sem jedla celkem dost..... kua musím s tím přestat x(

9.6 ..nic se nezměnilo

9. června 2008 v 11:47 | x_Ellia_x |  Moje váha
ThaQ jsem se šla ráno s obavami zvážit. Překvapilo mě to. I když jsem o víkendu hodně jedla , nic sem nepřibrala. Pořád vážím 67,3 kg jako v ten čtvrtek. Musím ,ale shodit...a to hodně!

8.6

8. června 2008 v 21:09 | x_Ellia_x |  Jídelníček a Deníček
Awuuuy,
Jak ste se měli? Já byla včera na těch slavnostech,ale místo kolotočů jsem šla s bábí na program. Málem jsem dostala šok. opravdu to není můj šálek čaje ta muzika,ale pak se mi to nějak zalíbilo mno xD. Dneska sem byla doma a dodělávala ěci do school i když zítra nejdeme xD /miluju učitele dyž stávkují/ . A tky sem si dělala thinspo deník...budu si tam i psát wáhu a tak... mno píšu už nesmysly tak k jídelníčku:
Snídaně: nic
Svačina: nic
Oběd: mno to co včera: polévka, 2mini masa a 4mini knedličky ...sem si to přeměřovala a je to tak 3x-3x cm xD
Svačina: nic
Večeře: nic
Sweets: ždibek bábovky x(
Pití: 2l woda, 2 pohárky jahodového kokteilu
Pohyb: 50 dřepů, 30x sklapovačky
Moc pohybu to není vím, ale mě zase chytlo koleno. Nwm co s tím mám,ale bolí to dost a tky dost kulhám x( nemůžu ted´ ani skákat přes švího x(

co způsobuje Ana

8. června 2008 v 19:26 | x_Ellia_x |  Anorexie
I když vím co se může stát, stále jí chci být blíž a blíž...miluju kosti a miluju Anu

Thinspo 0.1

8. června 2008 v 19:19 | x_Ellia_x |  Real Girls

Ana´s song - Silverchair

8. června 2008 v 18:53 | x_Ellia_x |  MusiQ
Mno tak dávám další music, wím další starý oposlouchaný song a já to znám už dýl, ale budu to sem pstě časem dávat xP


Part 4 - Vím jak chutná vzduch

8. června 2008 v 12:27 | x_Ellia_x
Byla jsem sama se sebou spokojená, líbila se mi ta nově
nabytá moc. Konečně jsem dokázala dělat něco pořádně. Pra­covní nabídky se jenom hrnuly a všichni shodně prohlašovali, že jsem hezčí než kdy dříve. Ale moje sebedůvěra, která by díky všem těm pochvalám měla vyrůst až do nebe, se naopak scvrkávala. Jestliže se mi za tak krátkou dobu podařilo takhle zkrásnět, jaké zázraky bych teprve mohla dokázat za pár měsí­ců? Trávila jsem neuvěřitelnou spoustu času plánováním roz­vrhu svých dnů.
Každý den mi začínal kolem deváté, kdy jsem mírně zniče­ná náročným nočním životem vstávala z postele. Vypila jsem hrnek kafe a dala si cigaretu. Pila jsem dvakrát tolik kafe a kouřila dvakrát tolik cigaret než před Vánoci. "Není to zdra­vé," radil mi můj chytrý vnitřní hlas, zatímco ten druhý, vytr­valý, byl přesvědčen, že to je nevyhnutelné, pokud chci dosáh­nout svého cíle a ještě víc zhubnout. Dopoledne mi uteklo při návštěvách klientů, první přestávka byla až na oběd, který jsem rychle odbyla miskou polévky. Ostatní si vůbec nevšim­li, jak málo jím, protože jsem je po celou dobu oběda něčím bavila. "Jak je to s nimi jednoduché," myslela jsem si vždyc­ky, když jsme vstávali od stolu a oni si hladili plné břicho. Přišlo mi zvláštní, jak rychle jsem si zvykla jíst tak málo, aniž bych cítila hlad. Odpoledne jsem trávila většinou v agentuře s modelkami, které zrovna nebyly v práci. Sesedly jsme se ko­lem kulatého stolku, pily colu light, kouřily a smály se až do večera. Pro mě osobně to bylo s jídlem nejhorší večer. Večeře jsem odjakživa milovala, ale teď bylo potřeba vypořádat se s nimi co nejrychleji. Čím kratší dobu jsem večeřela, tím míň jsem toho snědla. René několikrát poznamenal, že jsem při našich dřív tak romantických večeřích najednou jak duchem nepřítomná.
"Jsem jenom unavená," pípla jsem a zahrnula ho polibky,aby přišel na jiné myšlenky. Ve dne tvrdě pracoval a kolem desáté, kdy jsem se já začala probouzet, už padal únavou. Toužila jsem po nějakém povyražení a Tokio bylo pro milov­níky nočního života jako já ideální. Často jsem vyrážela do města sama, a stejně nakonec skončila v družném rozhovoru s tím nebo oním. Nikdy mi nedělalo problém dát se s někým do řeči, a seznámila jsem se tak s těmi nejneuvěřitelnějšími lidmi.
Jednou večer, když jsem ucucávala bílé víno, které jsem si zvykla pít místo kaloricky vydatného piva, jsem se seznámila s Kristiannou - hezkou blondýnou, která studovala japonšti­nu. Byla to přesně ta kamarádka, jakou jsem hledala. Otevře­ná, ambiciózní a neuvěřitelně milá. Brzy jsme zjistily, že toho máme spoustu společného, a zanedlouho jsme spolu trávily hodně času. Když jsem nebyla na castingu nebo v práci, vyse­dávaly jsme hodiny po kavárnách s kafem a cigaretou a poví­daly si. Byla chytrá a já ji měla ráda. Většinu dne strávila na univerzitě, ale když měla chvíli čas, chodila trénovat do posi­lovny. Já nikdy předtím do posilovny ani nevkročila a ani jsem nic takového neměla v plánu. Ale záviděla jsem jí její vůli. Vůbec jsem nevěnovala pozornost tomu, že to rozhodně potře­bovala víc než já. Byla mnohem menší a vážila o deset kilo víc. Připadala mi hezká, ale souhlasila jsem s ní, že pár kilo by shodit mohla.
Když musel René několik týdnů nato odjet na služební cestu, nastěhovala jsem se ke Kristianně do jejího hezkého bytu. Kristianna chtěla zhubnout a já seji rozhodla podpořit.
"Ty snad přece už hubnout nebudeš?" ptala se překvapeně s pohledem upřeným na moji už tak útlou postavu. Za dva měsíce se zbavila čtyř kil a ještě jsem nebyla se svým tělem tak spokojená.

7.6

8. června 2008 v 11:02 | x_Ellia_x |  Jídelníček a Deníček
Měla jsem pravdu, nutí mě k jídlu x( ..i přes ten odpor a vymlouvání jsem jíst musela .....
snídaně: nic
svačina: nic
oběd: trochu polévky (masový vývar bo co) , trochu zelí, 2 mini bifteky a 4x mini bramborové knedičky (mno bylo to malý tak...+/- 4x4cm ...co já vím )
savčina: 2 malé kousky jahodové buchty (nějaký piškot,zakysaná smetana, jahody)
večeře: nic
sweets: ta buchta a večer nějaká gumová tyčinka / babička mi to koupila i když sem nechtěla
pití: 2l vody
pohyb: kolo, a dlouhá chůze ..není to moc vím,ale co už, dyž byly ty slavnosti
vím žádná sláva.............nenávidím víkendy x(

Part 3 - Vím jak chutná vzduch

8. června 2008 v 10:56 | x_Ellia_x |  Vím jak chutná vzduch- Maria Hirse
Když jsem přijela, byla kancelář plná modelek bavících se o vánočních prázdninách. Dřív jsem bývala vždycky veselá a přátelská, a teď jsem se najednou přistihla, že stojím někde v koutě se svojí lehkou colou v ruce. Pozorně jsem si prohlíže­la svoje kolegyně a kouřila jednu cigaretu za druhou. Opravdu, většina z nich byla hubenější než já. Jak to, že jsem si toho nikdy nevšimla?
"Děje se něco?" zeptala se moje bookerka Cathy a pohladila mě po ruce.
"Ne, vůbec nic," odpověděla jsem, ale stejně jsem se ne­mohla udržet. "Připadám ti tlustá, Cathy?"
"Cože, tlustá, to rozhodně ne, ale komu by neprospělo pár kilo shodit?" zasmála se a šla dál. Změřila jsem šiji pohledem a rozhodla se, že tedy každopádně nechci skončit tak tlustá jako ona. Vážila určitě takových 60 kilo a nohy měla jako kůly, protože byla malá.
Časem jsem pomalu začala měnit svoje jídelní návyky. Pře­mýšlela jsem nad každým kouskem jídla a to pro mě bylo něco nového. Předtím mě tohle ani nenapadlo a mezi modelkami v agentuře jsem byla jediná, kdo si několikrát za týden zašel na večeři do McDonald's.
Těsně před tím, než jsem jela domů na vánoční prázdniny, jsem potkala Reného, který pracoval jako logistik pro loďařskou společnost A. P. Moeller. Byl milý, mladý a ambiciózní
a já s ním začala flirtovat. Občas jsem měla špatné svědomí vůči Jesperovi, který mi věrně týden co týden psal a každý dopis zdobil spoustou malých srdíček. Ale nějak se mi podaři­lo přesvědčit samu sebe, že to je v pořádku. Jesper je v Dánsku a já tady, 10 000 km od domova. René hodně sportoval, já je­nom kdysi dávno dělala házenou, ale teď jsem začala s nadše­ním chodit na dlouhé procházky. Někde hluboko uvnitř jsem cítila, že se ve mně odehrávají podivné změny, ale nechtěla
jsem si to připouštět. Když se chci jako modelka prosadit, mu­sím pro to přece něco udělat, dosavadní způsob života mi zas až tak závratné výsledky nepřinesl. Nakonec to bude nejspíš správné, že jsem teď začala žít zdravěji a více sportovat, říkala
jsem si, když jsem večer ležela v posteli a bolelo mě břicho. Jednou v neděli ráno, když jsem se nimrala s půlkou housky, se mě René zeptal, jestli nedržím dietu. "Ne, já?" smála
jsem se a vzala si ještě půlku, abych přesvědčila jeho i sebe.
Po měsíci jsem cítila, že mi jsou džíny volnější, a měla jsem z toho radost. Modelky z agentury mě chválily, jakou mám pevnou vůli, že si dokážu odříct sladkosti, a když moje šéfová jednou v pátek večer prohlásila, že vypadám lépe než kdy předtím, nebylo už pro mě cesty zpátky.
Dříve jsem ráda vyrážela s kolegyněmi do města, ale časem jsem si zvykla přidávat se k nim, až když byly po večeři. Chlá­cholila jsem se tím, že by ostatní nepochopily, jak to že já si dávám jenom jeden chod, zatímco ony si pochutnávají na ně­kolika. Brzy to bylo tak, že jsem přicházela kolem jedenácté hodiny s prázdným žaludkem a bavila se s nimi až do rána.


6.6

6. června 2008 v 21:56 | x_Ellia_x |  Moje Kecy
K dnešnímu jídlu se nebudu vyjadřowath x( pstě zase žrawost... twee a víkend bude děsney x( sry ale nedokázala jsme to...už ani nwm co jsem snědla...sem děsný prase, yo yá vím, awe co už mno,se stáwá
Snažila jsem se aspoń cvičit,ale určitě mi to nic nepommohlo... mno v pondělí si stoupnu na wáhu a uvidíme ten šok... nic nevydržím , nestojím za nic x(
Aspoń vám přeju: Good Luck

Part 2 - Vím jak chutná vzduch

6. června 2008 v 20:02 | x_Ellia_x |  Vím jak chutná vzduch- Maria Hirse
Celý zbytek vánočních prázdnin jsem se nemohla dočkat, až budu zase v Japonsku, daleko od Jespera i od celé rodiny, a budu moct v klidu přemýšlet. Až uniknu všem těm sváteč­ním večeřím a debatám o mém životě a mojí budoucnosti v Japonsku. Vždyť kdo ví, jestli mě tam ještě vůbec nějaká čeká? Podle toho, jak se věci měly za poslední tři měsíce, to příliš růžově nevypadalo.
"Však ono to všechno nějak dopadne!" volali za mnou všichni, když mi mávali na rozloučenou na letišti v Kastrupu. Konečně zase sama! S taškou plnou časopisů a blaženým úsměvem na rtech jsem se pohodlně uvelebila na sedadle v le­tadle. No jo, jasně že to všechno zvládnu. Musím se jenom zbavit těch dvou kil, co jsem nabrala, a pracovní nabídky se pak zas samy pohrnou.
Paní vedle mě se dala do hovoru, ještě než jsme se vůbec odlepili od země. Ježíšmarjá, čtrnáct hodin v letadle strávit s takovou ukecanou babou. Snažila jsem se jí odpovídat sice zdvořile, ale velmi krátce a zarytě jsem upírala pohled do ča­sopisu tak, aby jí muselo být jasné, že nemám nejmenší chuť se s ní bavit. Pusu však zavřela, až když nám přinesli jídlo. Rychle do sebe všechno nacpala a s radostí si ode mě vzala čokoládovou tyčinku.
"Tyji opravdu nechceš?"
"Ne, nemám čokoládu ráda," usmála jsem se na ni trochu kysele a v puse se mi sbíhaly sliny.
Odjakživa jsem čokoládu zbožňovala, ale na mé nové cestě za hezčí postavou byla tabu. Když nám později přinesli send­viče, zdvořile jsem odmítla, i když mi nahlas kručelo v břiše. Při příletu do Tokia jsem málem omdlela hlady. Otevřela jsem si colu light, rychleji vypila a doufala, že zazené to nejhorší.

Další články


Kam dál